Ještě, než jsem večer sedla na noční vlak do Linzu, procouraly jsme křížem krážem s Eliškou Benátky. Předčily veškerá má očekávání. Byly jsme na San Marco, i u krásných bazilik a kostelů, ale také v uličkách vzdálených od centra, kde jsme byly samy. Sedly jsme si na břeh v kotviště plného plachetnic a nic nám nechybělo (popravdě, jsme do přístavu pár kilometrů od centra vzdáleného došly, jelikož jsme se snažily najít co nejlevnější kávu, nenašly, takže ta nám chyběla, v zásadě...). Benátky mi přijdou jako takové to město, které je třeba vidět. Bez průvodce, bez skupiny, která vám bude šlapat na paty. Sami. Nechte se ztratit. Protože tady mapu nepotřebujete. Nechcete v uzoučkých uličkách bádat nad tím, kde jste. Prostě jděte a jen vychutnávejte!
Spousta slepých uliček...
Klasika. San Marco. Turisté + holubi.
Další turista...
Objevily jsme nádhernou kavárnu v bývalém skleníku. Nádherné prostory.
❤
