Jezdili jsme s našimi do Itálie od mala. K moři, jindy lyžovat do Alp, před šesti lety jsem se nechala okouzlit podzimním Římem a za další dva roky Florencií (stejně jako tentokrát). Nikdy jsem ale nebyla "až dole" a sever jsem dostala příležitost objevit teď.
Padova
Ať má očekávání ohledně dvousettisícové Padovy byla jakákoliv, tak byla předčena. Tak akorát velké město, aby se dalo celé prochodit pěšky, ale zároveň se, i po pár hodinách, dostáváte pořád na nová místa.
Verona
To bylo větší zklamání. Sice je tu možnost, koupit si kabelku za stovky eur na každém rohu, ale kafe pod dvě eura se hledá dost špatně. A potom spousty a spousty lidí, co se honí za tím jedním, co nad hlavou třímá zavřený deštník (ideálně ještě s mašlí)...
Desenzano - Lago di Garda
Protože to vlakem bylo jen patnáct minut k největšímu italskému jezeru, nad kterým se tyčí vrcholky Alp, zdrhla jsem velmi rychle tam. Nestihla jsem se nikam moc dál z města podívat, drkotala jsem zimou zuby, ale Garda je nádherné...
