Bude pro mě vždycky patřit k těm místům, kam se kdykoliv ráda vrátím. Třeba jen na den. Tak jako tentokrát... Bloumat uličkami, s kávou v ruce se procházet podél řeky a s pizzou sedět v trávě. Nehonit se za každou památkou, kostelem, obloukem nebo věží, kterou nutně dle všeho potřebuji vidět. Nemám to ráda, nerada se brodím davy. Když jsem půl sedmé ráno jsem vystoupila na nádraží z vlaku, tak všechna náměstí i uličky mi ležely u nohou. Vychutnala jsem si liduprázdné centrum...
Tím mé čtyřdenní italské objevování teprve začalo.
