podzimní toulání.

podzim. 

týdny v mlze, letos i týdny doma. 

něco málo z procházek za posledních několik sychravých týdnů. 

Road trip směr sever.

Byla půlka léta a já měla měsíc do státnic. Už čtvrt roku bylo těžké, nebo i nemožné někam vycestovat. Proto když jsme si jedno odpoledne udělali výlet do Dráždaň usoudila jsem, že chci dál, že chci na chvíli ven. A tak jsme se zabalili a za pár dní vyjeli směr Berlín, s plánem pokračovat dál na sever až v Baltu. Nemyslela jsem si někdy dřív, že pocit mohu přes hranice  pro mě bude tak silný, jako letos byl, po tom dlouhým covid jaře.

Berlín je srdcovka, už od maturity jsem se tam vždycky každý rok vydala, na den dva a věděla jsem, že letos to chci stejně. Nakonec jsme v Berlíně procourali a na kole projezdili tři dny. Všemožný piva ochutnávali, jídla vychutnávali a v neposlední řadě taky všechny alcohol free drinky, který každý berlínký kiosek nabízí, škoda že v Čechách je to furt jakási fancy záležitost jen vybraných podniků a kvalitní limču si v Bille za cenu piva v lahvi prostě nekoupíme...  

Noční procházky Kreutzbergem. 

A raní kafe tamtéž jsou top. 

Krušné hory jako začátek léta.

Krušné hory nikdy nezklamou.
vypravily jsme se postavit si stan na konec světa. tam, kde končí silnice a už jsou jenom lesy.
přes Rýžovnu, do Nejdku a Tatrovic, odtamtud zas na Přebuz a Rolavu.
příště víc času, méně deštíků a studeného větru, který nám nedovolil se koupat.

po více než šíleném zkouškovém tohle bylo to pravé. a teď zpátky k učení, k přípravě na státnice, zpátky do Ústí.
ještě chvíli si chci ale ten klid, který v těch našich horách je, schovat.
tady v těch fotkách.