Přes spousty a spousty papírů, které
čekají až je vyplním, nebo až je vytisknu, nebo až se jim budu věnovat... jsem
se šla projít. Jenom tak. A pro něco k večeři, taky pro šampon. Byla jsem
tu prvně před dvěma lety, skoro přesně - bez tří týdnů. Potom před měsícem. Teď
na půl roku.
Nedokážu přečíst vlastně jediný
nápis na ulici, nedovedu být v tom bytě s vysokánským stropem potichu (prozatím,
trénuju to), nedovedu si jenom na chvíli sednout a po celým šíleným létě nic
nedělat. Po tom nejúžasnějším a nejnabitějším létě, nedovedu chvíli jenom být,
a sama. Bylo toho tolik a moc a teď mám čas na to všechno, co jsem si přála
stíhat před třemi týdny, před dvěma měsíci, když jsem dodělala poslední
zkoušku.
Takže se budu pomalu loudat
budapešťskýma uličkama a půjdu na Fridu! Přečtu si konečně něco, co má děj. A čas
na focení. Jako dneska. Tak snad mi to do pondělí, než začne škola
vydrží...
