Posbírala jsem fotky z posledních sedmi týdnů. Od chvíle, co jsem vybalila batoh z Camina až po dnešek, kdy mám hlavu plnou školy a výčitek, že se celý večer přehrabuji fotkami, místo čtení Aristotela. Přes spoustu festivalů akcí a báječných večerů, k prvním školním dnům a stránkám knížek...
Litoměřický filmový festiválek.
slam poetry. Labe.
žernosecké víno. litoměřické náměstí při snídani u kašny.
děsivé, kouzelné.
to, že je Ústí ošklivé, prý mohou tvrdit jen rodáci.
je, ale o to krásnější je v něm to krásný hledat.
třeba jeho lokace je dokonalost sama.
za půl hodiny na hranicích, ve skalách.
vnitrobloky.
nic není takové, jaké se zvenku tváří.
vernisáž. Anna Gaučíková a Dům umění.
Barevná planeta + nekonečné množství jídla.
každoroční příděl exotiky.
jednoduché večery a podvečery.
kdy ještě není škola a na všechno je čas.
předvolební debata v Hraničáři.
výlet na Lustr.
do Prahy, která mi, přes má očekávání, ještě stále nechybí.
antikvariát ve pražské Spálené ulici je nejlepší věc na světě.
tentokrát debatování o budoucnosti ústí.
rychlotrati a dalších scifi.
a také krásný plánek města vytvořený dětmi.
půl hodiny jsme zkoumali, kde co je. vyzkoumali!
a pořád nejraději utíkám do lesů.
školní kampus.
ta ne zrovna vábně a zraky přitahující část.
dny, kdy jsem posedávala v listí v knížkou už jsou ty tam.
teď klepu zubama.
f e s t i v a l K U L T
nejkrásnější zahájení, to je tak, když lidé umí čarovat s prostředím.
vytěžit maximum z toho, co se nabízí.
dnešek.
když jsem se po měsíci odhodlala něco sepsat.
