Od malička tam trávíme aspoň kousek každých prázdnin. Nenapadá mě jiné místo, které by bylo tak plné nostalgie a dětských vzpomínek. Zní to dost sentimentálně na to, že mi není ani dvacet... ale věřím, že každý má takové místo, na mapě i v myšlenkách.
Chvílemi jsem si říkala, jestli už to není více o vzpomínání než o tom novém. Jak jsem jako malí nechápali mamku, když na každém rohu vzpomínala jake to před x lety bylo všechno skvělé...tak už dělám to samé. A jo, je to i o nových vzpomínkách a zážitcích, jen už nejsou tak dětské, překvapivě. Jezdíme na nová místa, přece jen západní Čechy jsou jinak na jednodenní výlet daleko, takže krásná příležitost k objevování nových koutů. Protože co si budeme povídat, před deseti (tajně doufám, že víc) lety jsme se s bráchou radši klacíkem šťourali v louži a stavěli domečky pro lesní skřítky. K tomu jsem se náhodou letos i vrátila- na skautském táboře jsem školila prťata jak na to, aby do sebe větvičky pasovaly a střecha nespadla // koukněte na článek tady.
Před dvěma lety to byl Soos, Mariánské Lázně, bezejmenné lesy všude kolem... Letos stará továrna nedaleko Přebuze, Sokolov a tradičně Karlovy Vary pro teplé skořicové oplatky (protože jinak to nic překotného není; teda když tam zrovna není KVIFF, na který pevně doufám, že už se za rok podívám).
Víte, jaká je to paráda sbírat borůvky rovnou do pusy a nevědět ke kterému keříku dřív přiskočit, válet se se skvělou knížkou v ruce pod borovicí, procházet se mezi maliníky a uďobávat všechno co přijde pod ruku a nemuset nic? Není to první článek, kde se rozplývám nad všemi lesy, stromy, loukami, tichem... no jo. Zítra jedu ale zpátky do Prahy, kde to opravdu miluju, ale kde tohle všechno není. Tak si ještě zavzpomínám a čeká mě kochání se kavárnami, náplavkami, parky, velkými malýmj uličkami a dozabydlování Našeho.
