Aneb jak jsme strávili týden v nádherné přírodě úplně úplně na severu. A to v té nejlepší společnosti, opravdu. Kamarád nám nabídl abychom s jeho oddílem jeli skautovat kamsi do lesa (pro mě nejdřív dost nepředstavitelná představa). V prvních chvílích jsem si připadala jako slon (žirafa) v porcelánu. Skautíky jsem oslovovala barvou vlasů- těch přezdívek bylo fakt moc- nebo díky našeptávání, se sekerou taky moc parády neudělám- natož třísek, ale jinak dobrýýý. Po prvním dnu se do toho i nemehlo- já dostane a je to paráda, ještě aby ne, on to totiž není konec světa/civilizace, jak by se na první pohled mohlo zdát. Byl to tábor s těma nejúžasnějšíma lidma, které jsem snad mohla potkat.
Oni to asi číst nebudou, ale děkuji jim.
