Tak jsem si konečně pořídila dokonalý hrníček k mým čajovým seancím. Naučila jsem se snídat pomalu, v klidu a vydatně. A nic mě nedokáže víc nakopnout do nového dne. Jooo, tak si fotím snídaně, jaké to klišé, ale když už z toho mám takovou radost, tak co se s tím nepochlubit.
Udělejte si taky ranní rutinu, kdy bude dost času na všechno, co je potřeba, beze spěchu a odkládání budíků. Prověřeno!
Tak se snažím kuchtit co se dá. Od svého vegetariánství se pomalu posouvám dál a uvidíme :). A věřte, že se snažím už i o jiné dobroty než jsou celozrnné těstoviny na x způsobu (ale že jsem jich i za tak krátkou dobu svépomocí vymyslela dost).
Kaše s rýžovým mlékem, semínky a mraženým ovocem.
A maliny z farmářským trhů !
Objednávala jsem z Martinusu Kunderu, pátrala jsem co ještě bych přihodila do košíku a narazila jsem na IT. Autobiografie plná zajímavých fotek, která mi leží na nočním stolku a čeká na mě.
Courání po Drážďanech, když bylo asi stopadesát stupňů a já, chytrá holka, jsem se pařila v dlouhých džínech. Nejen, že jsem zjistila, že nemám tušení jaké je venku počasí do chvíle než vyjdu přede dveře a nedůvěřuji Googlu ani chytrým aplikacích, ale také nevím, kde mám které oblečení. Tak jsem se kvůli absenci mých oblíbených kraťasů v Ústí raději vydala na cestu v černých háemkovských kalhotech. Bylo mi vedro.
Ale město bylo supr! Krom toho, že na víkend se chystal nějaký fest či co. Hromada rozestavěných stánků, kolotočů, lidí! Ale i tak jsme si to užili. S Vojtou, jeho ségrou a mým bráchou.
Zpátky v Praze a má snídaně! Začínají se mi v poličkách kupit všemožná semínka a oříšky. Nevím kam to budu dávat :D.
Vyzvedla jsem Rudu v práci a vyšli jsme si na Divokou Šárku. Já to tam mám tak ráda, je to tam úžasné. Vůbec se nezdá jako místo, kam dojedete tramvají a odkud jste doma za půl hodiny.
No a taky se mě Ruda pokoušel vyfotit, chtěla jsem novou fotku na facebookovou stránku, ale netušila, jaké sebekritice jsem se tím vystavila. Můj milý tvrdí, že to bylo světlem a že jde o zvyk. Hana. Uvidíme.
Nemám ráda, když mě někdo fotí, paradoxně, když sama neustále na někoho svým objektivem mířím. Z druhé strany je to ale více než rozdílné. Váu, překvapivý objev. I tak jsem snaživě pózovala u kdejakého stromečku a keříku s představou úžasného výsledku. Doma jsem se u počítače zděsila, devadesát procent všeho smazala a nevím, jestli si ještě někdy budu chtít role obrátit.
Nejjistější formou, jak se vystavovat na sociálních sítích, jsou pro mě nohy a vlasy. Svou snahu o změnu ale nehodlám vzdát!
A do třetice špagety, protože těch celozrnných není nikdy málo! Dnes k večeři s baby špenátem, česnekem, rajčátky a sezamovým semínkem. Mňam mňam. Jdu dopisovat další článek. Jak se vám podobné posty, takové všehochuti, líbí?
Mějte se krásně!
