Už mě nepřekvapují ty každoměsíční povídačky o tom jak (nejen) prázdniny rychle utíkají a jak to, že už je tu srpen?! Že sluníčko dřív zapadá, tím pádem se ochlazuje, vlastně už je skoro podzim, pomalu abychom vybírali dárky pod stromeček, protože na poslední chvíli už to nemá cenu a vlastně už jsme docela starý a tak vůbec.
Tak trochu vydechneme a čtěte co mi v červenci udělalo radost!
Zdravím z domácího pohodlí našeho pražského domova :).
oběd z kamen a v ešusu
Už jsem se dost rozvášnila nad tím, jak jsme byli na táboře, na jiném než jsme roky s mým milým byli zvyklí. Není kuchařka, pevné zdi, elektřina... Co je asi třeba přiznat: jsem docela vybíravá co se jídla týče a k tomu ještě vegetarián. Nevím proč jsem žila s přežitkem, co si o mě všichni budou říkat a jak to bude na obtíž. Ale ono není nic snazšího než dát trochu rýže stranou než se do ní přidá maso, a nebo si třeba do ešusu udělat prostě něco jiného. A nikomu to nevadilo, naopak.
Fakt se mi to líbilo. A ještě líp to chutnalo.
borůvky a maliny v kaši
Snažím se poslední dobou co nejvíce vynechávat mléčné výrobky a všechno kolem. Jenže nevím, co bych dělala bez ovesné kaše k snídani, s pořádnou porcí ovoce. Mňam. Hledala jsem alternativu, u které by má peněženka netrpěla a v Déemku takovou mají. K tomu vločky a trochu povařit na pánvičce. Vždycky ale potřebuji nějaké ovoce, které by kaši dodalo tu správnou chuť. Banán, jablka, jahody, když je nejhůř tak i mražené lesní ovoce. U babičky a dědy na zahradě jsem si ale každé ráno chodila pro čerstvé maliny a lesní jahůdky. A před týdnem jsem měla v misce víc borůvek než kaše a to je teprv dobrota.
Pěna dní //Boris Vian
Před pár měsíci jsem viděla stejnojmenný film. Pak mi kamarádka básnila o knížce, že je nejvíc dokonalá a jak jsem ji vůbec mohla nečíst?! Pátrala jsem po ní dost dlouho, až v Neoluxoru měli celý stojan jenom Pěn. Oujé. Čte se rychle, a je to paráda, pořád jsem měla potřebu vše srovnávat s filmem a myslím, že zrovna u tak moc fantasmagorické (to bych já neřekla, to taťka) knížky je škoda, protože vás to připraví o dost výplodů vaší vlastní fantazie. Takže- přečtěte si knížku a budete unešení, pak se podívejte na film a budete nadšení !
K Pěně kytičky neodmyslitelně patří.
Seriously... I´m kidding //Ellen Degeneres
Další supr knížka. Narazila jsem na ni docela náhodou, když jsem se jen tak potulovala po knihkupectvích a objevovala. Baví mě styl jakým píše, často se v textech sama vidím, píše co ji přijde na mysl a pod prsty. Pidi knížka do kabelky, kde najdete krátké postřehy, úvahy, příhody a to mě baví. Je to i inspirace a dodávání odvahy psát i víc o sobě a osobních záležitostech. Před tím, než jsem začala Seriously I´m kidding číst, jsem nikdy její show neviděla. Proto to teď doháním a pořád mě baví.
Captain Fantastic/ Tohle je náš svět
Opravdu dlouho jsem nebyla v kině a velkou zásluhu na tom mají nepěkná řetězcová kina, kterými je každé větší město vybaveno. V Ústí máme ještě Hraničář, kde promítají často i pěkné filmy, ale ne nijak pravidelně (nebo jsem to nezaregistrovala). Když už jsme teď s Rudou víc v Praze než u nás na severu, neustále brouzdám do webech Biooka, Atlasu, Světozoru a hledám co, kdy, v kolik.
Nebudu vám vykládat o čem film je, ale s jistotou mohu tvrdit, že vás překvapí a pobaví. A dojme. Od té doby se nemůžu zbavit broukání Sweet Child O Mine.
les
Jak jste už asi četli tady a tady a taky tady měli jsme červenec hodně cestovatelský, nebo rozhodně víc, než co zatím plánujeme na srpen. Objeli jsme všechny babičky, chaty a tábory, měli jsme se krásně. Nikde se neodpočívá líp, ale o tom už si přečtěte v předešlých článcích, ať neplácám to samé pořád do kola. Teď mě čeká objevování Prahy, další a nekonečné a pořád stejně zajímavé. Jsem teprve v půli svých snad vůbec nejdelších pomaturitních prázdnin a nemůže se jich nabažit. Tolik nových věcí a změn během tak krátké doby, to snad není ani možné.
Plno radostí teprve na své objevení čeká!
