Mám s knížkami komplikovaný vztah. Miluji je, to především, ale nedokážu si na ně udělat tolik času kolik bych chtěla. Achich.
A teď, o svých nejdelších prázdninách, se snažím vše dohnat. Nejčastěji ale mé večery končí s hlavou zabořenou v Youtube, seriálech... Rozhodla jsem se tomu učinit přítrž. Tak trochu odvykací kůru. Odjela jsem na víkend do Ústí, bez notebooku. Jednak je těžký na tahání sem a tam a za druhé, bude více času na čtení a psaní.
Mám tu teď pár tipů na knížky, které se dají stihnout, právě za víkend. Tento, příští, nebo kterýkoliv další. Jsou to takové knihy, ke kterým se ráda vracím, můžu z nich přečíst při dlouhém večeru jen kousek a zas je odložit (ale věřte mi, že když jednou začnete, už je nedáte z ruky). Je to čtení pro takové, jako moje mamka, pro ty, co nemají čas. Ale pár minut na Fulghuma nebo Wilda si přece musí najít každý (mami)!
Všechno co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, Robert Fulghum
Trvalo mi děsně dlouho, než jsem se k ní dostala, vůbec to nechápu, snad až loni, když jsem na ni loni narazila u nás doma v knihovničce. Ale za to jsem pak obhlížela všemožné antikvariáty, abych sehnala i ostatní. Rozhodně je to ale knížka, která se v žádné domácnosti neztratí. Ať ji otevřete kdykoliv, tak nějak příjemně zahřeje. To co autor během života zažil a prožil je úchvatně srovnané v jedné knížce. I těch dalších... jako Ach jo, Možná ne...
Malý Princ, Antoine de Saint-Exupéry
Prince si můžete přečíst v jakékoliv věku, naposledy to bylo určitě ještě na základce, nepletu se? Zkuste to teď znovu, uvidíte, jak budete překvapeni. Klasika klasik, o které není ani třeba víc říkat, jen čtěte!
Ellen jsem už rozebírala v Radostech z července a opravdu jsem se z ní radovala. Je přesně do kabelky, abyste si ji mohli otevřít v metru nebo autobuse. Ostatně jen takové knížky by v tomto článku měli být všechny. Pro mě je Seriously, I´m Kidding to rozhodně inspirace a knížka plná zajímavých úvah.
Pěna dní, Boris Vian
O díle Borise Viana, už jsem také básnila v jednom z předchozích článků. Koukněte sami. Pěnu dní četl i můj taťka. Abych řekla pravdu, po prvních stránkách se zděsil (v mnohém máme stejný vkus, ale něco je a něj - podle jeho slov- moc), co jsem mu to dala číst. Přeskočil tak na konec, který ho zaujal natolik, aby si přečetl i zbytek. Taky možnost :). Já spíš doporučuji číst chronologicky, je to dokonalá knížka.
Tuhle knížku, bychom měli všichni nosit v kabelkách i batozích. Kdo by nebyl občas nabubřelý, smutný, naštvaný, bez nálady. Ať knížečku otevřete kdekoliv uvidíte, že autorka se opravdu dokáže radovat z maličkostí a to nám všem často chybí. Ať je to krásně namazaný chleba k snídani, květiny ve váze, nebo oblíbená písnička v rádiu. Ne, že bychom nám měl někdo cizí říkat, proč být šťastný. Každý máme to svoje, co nám zvedne náladu. Ale proč se neinspirovat, nepřipomenout si, proč se ráno cestou do práce usmát.
Šťastný princ a jiné pohádky, Oscar Wilde
Začalo to seznamem četby k maturitě a bezesporu zamilováním se do Doriana Graye. Ještě dva dny před zkouškou jsem se snažila co nejvíce pohádek přelouskat na displeji telefonu. Když bylo po všem, chtěla jsem si celou knížku v klidu přečíst a vychutnat, shodou okolností tedy v originále. Je to krásné, dojemné, ale tak moc jemné a decentní, až to ani nechápu. Krátké pohádky, jen tak navečer před spaním.
Směšné lásky, Milan Kundera
Srdcovka. Sedm krátkých povídek o lásce a vztazích že života. Všechno je to opravdové, takové situace si dovedete představit, protože se dějí kolem nás, ne-li nám. Také jedna z mých maturitních. Vlastně od Kundery můžu doporučit úplně cokoliv. Na mě teď čeká Život je jinde :).
Četli jste nějakou z těchto knížek? Nebo se teprve chystáte?
Krásný zbytek týdne a užijte si čtivý víkend :).