Asi ze všeho nejdřív vám musím prozradit, kde jsme jedna k druhé s Heli přišli. To je tak, když se na hodině kláves potkají dvě holky, co sdílí lásku k provázkům zamotaných ve vlasech. Ano, měla jsem takové období, a co vám budu povídat, není to tak neuvěřitelně dávno. Ale na klávesy už neuvěřitelně dlouho nehraju. Daly jsme se do řeči a tak to začalo. Helča pak po dvou letech odjela studovat do Francie a už tam zůstala.
Minulý týden jsme se viděli (jestli jsme to dobře spočítaly) po třech letech, což je fákt šílený. Ani na chvíli nebylo ticho. Pojďme doufat, že až se příště uvidíme tak nám nebude ani třiadvacet!
