Není to tak dlouho, co metrem pospíchám do práce, potom do obchodu něco nakoupit. Na Můstku i na Muzeu div neběžím s davem z jedné linky na druhou, ono to tak svádí. Koukám do telefonu, knížky nebo sama sobě pod nohy. Kouzlo velkoměsta se kamsi vytratilo, docela rychle. Moc rychle jsem si přivykla pražákování.
Včera jsem za svitu pouličních lamp prošla Národní třídu až na Václavák, potom Staromák, Karlův most, Kampa, Vyšehrad... Sice nechápu kde se bere všude po jedenácté hodině večer neustále tolik turistů ze všech konců světa, ale ono to i tak bylo úúúžasné.
S Helčou jsme Marilou potřebovali ukázat všechno, co každý kdo byl v Praze, alespoň jednou musí vidět. S francouzským půvabem jsme se vydaly do davů.
Uvědomila jsem si, že už je to hodně dlouho, co jsem se jen tak procházela po Letné, nebo Karlíně a jen tak fotila. Až včera jsem přišla na to proč. Byla by velká škoda přijmout Prahu jako samozřejmost a smířit se s tím, že už mě nemá čím překvapit natolik, abych v batohu foťák neustále tahala. I když jsem o tom takhle do teď nepřemýšlela, bylo to tak.
Marilou bydlí v Paříži a mě se při té myšlence zatajoval dech. Prostě váu, metropole všeho, přirozeně se mi začaly vybavovat scény romantických filmů z pařížských uliček. Když jsme o hodinu později procházeli po nábřeží kolem Tančícího domu a Mánesu, nemohla se vynadívat starých krásných domů a mě došlo, kolikrát jsem šla kolem s naprostým ignorem.
Škola mi začne až za více jak šest týdnů a já si můžu užívat jednoho z nejúžasnějších měst na světě, které mi leží pod nohy! Je čas na nové věci :).
 |
| (to křivé zrcadlo krapet derfomuje...) |
