Veggie náplavka

Naprosto dokonalá akce! Náplavkové události mám obecně hrozně ráda, ale nedělní veggie je trumfla. Jen to teplo bylo trochu zdrcující, jen trochu. Šly jsme s Jančou prozkoumat, co pěkného objevíme. A že jsme toho objevily!

Sedm malých kousků

Mám s knížkami komplikovaný vztah. Miluji je, to především, ale nedokážu si na ně udělat tolik času kolik bych chtěla. Achich. 

A teď, o svých nejdelších prázdninách, se snažím vše dohnat. Nejčastěji ale mé večery končí s hlavou zabořenou v Youtube, seriálech... Rozhodla jsem se tomu učinit přítrž. Tak trochu odvykací kůru. Odjela jsem na víkend do Ústí, bez notebooku. Jednak je těžký na tahání sem a tam a za druhé, bude více času na čtení a psaní. 

Random post // plant based food, Drážďany, Divoká Šárka

Tak jsem si konečně pořídila dokonalý hrníček k mým čajovým seancím. Naučila jsem se snídat pomalu, v klidu a vydatně. A nic mě nedokáže víc nakopnout do nového dne. Jooo, tak si fotím snídaně, jaké to klišé, ale když už z toho mám takovou radost, tak co se s tím nepochlubit. 

Udělejte si taky ranní rutinu, kdy bude dost času na všechno, co je potřeba, beze spěchu a odkládání budíků. Prověřeno!

S francouzským šarmem

Není to tak dlouho, co metrem pospíchám do práce, potom do obchodu něco nakoupit. Na Můstku i na Muzeu div neběžím s davem z jedné linky na druhou, ono to tak svádí. Koukám do telefonu, knížky nebo sama sobě pod nohy. Kouzlo velkoměsta se kamsi vytratilo, docela rychle. Moc rychle jsem si přivykla pražákování.  

Objevování kousek za Prahou

Pořád se nemůžu nabažit Prahy, a také toho, kolik neobjevených míst najednou v mém okolí je. Spoustu nových míst čeká jen na nás a já se těším! A jen hodinku cesty z bytu? 

Vydali jsme se s taťkou podél Štěchlovické přehrady, nádherné místo, kde jsem určitě nebyla naposled. Každé období má něco do sebe a já mám nejraději barevný podzim. Ano, to období, kdy listí hraje všemi barvami, sluníčko svítí, ale už ne kvůli horku, ale jen tak pro parádu a venku je tak akorát na teplý svetr. Přesně to období, které s trochou štěstí trvá alespoň jeden týden v roce... 

Ale zpátky do srpna, který tedy paradoxně srpnový moc není, takže až na absenci žlutého listí- ideální. Sedím u notebooku s hrnkem čaje, ve svetru u filmu a spokojená. S 18 kilometry v nohách, po úžasné vlastnoruční večeři (ze mě ještě něco bude!) a u psaní blogu. 

Přijela mi Helča!

Asi ze všeho nejdřív vám musím prozradit, kde jsme jedna k druhé s Heli přišli. To je tak, když se na hodině kláves potkají dvě holky, co sdílí lásku k provázkům zamotaných ve vlasech. Ano, měla jsem takové období, a co vám budu povídat, není to tak neuvěřitelně dávno. Ale na klávesy už neuvěřitelně dlouho nehraju. Daly jsme se do řeči a tak to začalo. Helča pak po dvou letech odjela studovat do Francie a už tam zůstala. 

Minulý týden jsme se viděli (jestli jsme to dobře spočítaly) po třech letech, což je fákt šílený. Ani na chvíli nebylo ticho. Pojďme doufat, že až se příště uvidíme tak nám nebude ani třiadvacet! 

Radosti z července

Už mě nepřekvapují ty každoměsíční povídačky o tom jak (nejen) prázdniny rychle utíkají a jak to, že už je tu srpen?! Že sluníčko dřív zapadá, tím pádem se ochlazuje, vlastně už je skoro podzim, pomalu abychom vybírali dárky pod stromeček, protože na poslední chvíli už to nemá cenu a vlastně už jsme docela starý a tak vůbec.
Tak trochu vydechneme a čtěte co mi v červenci udělalo radost!
Zdravím z domácího pohodlí našeho pražského domova :).

Tam, kde je ticho a vzpomínky

Od malička tam trávíme aspoň kousek každých prázdnin. Nenapadá mě jiné místo, které by bylo tak plné nostalgie a dětských vzpomínek. Zní to dost sentimentálně na to, že mi není ani dvacet... ale věřím, že každý má takové místo, na mapě i v myšlenkách.