Takové dny, kdy neodložím vedle sebe na trávu jeden svetr, ale sundám si rovnou oba a nechám se vyhřívat sluníčkem. Dny, kdy je škoda sedět doma, protože venku se všechno probouzí a hraje všemi barvami. Chvíle, kdy si přejeme setrvat a vypnout. Povalit se do trávy a nechat se šimrat stébly za tričkem. Zout si boty a bosky zkoušet čerstvý trávník. Užívat si jen ten moment, ve kterém právě jsme. Kdy všechno je báječné, a ačkoliv nás neustále něco děsí, nemyslíme na to. Protože proč. Protože pár rozkvetlých stromů dělá zázraky.
