Profláklá silueta hradu, známá z deskových her a turistických průvodců jižní Francií... Místo je to kouzelné. Do chvíle, než se před hradem z autobusů vysoukají turisti a jdou obléhat hradby. Je ale začátek dubna a tak hádám, že jsme tam relativně byli pořád "sami". Kde jsem ale opravdu byla sama, byly vinice za hradem. Nepopsatelný pocit. Odtud mi Carcassone připadal mnohem úžasnější než z jeho hradeb nebo města, vynikla majestátnost a obrovská rozlehlost, kterou se pyšní. Tam, na prašných cestách a kopečcích, totiž nebyly žádné zamilované páry, nebo rodinky s kočárky, ani cedule se svítivými nápisy lákající turisty na suvenýry. Jen krásná, rozlehlá vinice (odmysleme si ty modré igelitové pytlíky) s dokonalým výhledem. Na hrad, město i nedaleké hory.
