Na zasněžené Šumavě jsem byla naposledy jako malá s lyžemi na nohou. Stavěli jsme s bráchou u babičky na zahradě iglú a domů jsme se vraceli docela promáčení od věčného válení se ve sněhu. Vždy jezdíme do Klatov po Vánocích, ale kdy naposledy byly bílé Vánoce?!
Po zkouškách jsme si s Vojtou a Kájou chtěli dopřát chvíle volna. Aspoň pár dní, než se vrhneme na letní semestr. Jeden den jsme vyjeli na Špičák. Sjezdovky s lyžaři jsme minuli, přešli jsme je napříč a zamířili jsme na Špičácké sedlo. Odtamtud až na Rozvodí a pak na nás čekalo Čertovo jezero. Takovou nádheru jsem dlouho neviděla. Celé jezero pod ledem a vrstvou sněhu. Bylo úžasné procházet se nad vodní hladinou, s modrým nebem nad hlavou, omrzlé stromy všude kolem... Sedli jsme si na vyhřáté kameny od sluníčka na břehu a nemohli se vynadívat pohledu, který se před námi rozprostíral.
Už je to trochu kýč, když se podívám na několik posledních příspěvků, ale nemohu si pomoci, na krásné počasí mám poslední dobou opravdu štěstí ❤. Čím dál častěji vyměňuji tenisky a pražské kavárny za pohorky a zasněžené lesní cesty. A ono to funguje jako terapie, zkoušeli jste to někdy?
