Před rokem jsme touto dobou připravovali maturitní ples a nic nemohlo být lepší, podávala jsem si přihlášky na školy a zpracovávala maturitní otázky... Nechápu, kam se celý ten rok poděl a jak dlouhou cestu je možné ujít. Myslím, že bych sama sobě klepala na čelo, kdybych tohle všechno před rokem věděla.
Nezvykle hodně jsem toho přečetla, hlavně proto, že to byl skvělý pocit číst o něčem jiném než deflaci a valutách, metakognici nebo sociálních strukturách... Každá knížka byla navíc šťastná volba a dala mi víc, než jen potěšení při čtení.
• Okamžiky štěstí jsem si chtěla koupit už dlouho, ale až když jsem viděla Patrika Hartla v Show Jana Krause byla to jasné. A přečetla jsem ji na jeden dech. Neuvěřitelná knížka, geniálně napsaná a tak upřímně, že člověka až mrazí.
• Život je jinde je klasika a Kundera nezklamal. Už kvůli době, ve které se román odehrává, doporučuji číst!
• Zjistila jsem, jak moc mě baví fotit do čtverce, žádné ořezy, ale pohrát si s fotkou hned, když mačkám spoušť.
• Několikrát jsem se byla v NTK a nikdy mě nepřestanou prostory knihovny bavit. Je tam pořád co objevovat. Jen během zkouškového je trochu problém najít fleka....
• A právě při jedné návštěvě knihovny jsme si s Martinou koupily letenky do Londýna a to je rozhodně jedna z největších radostí tento měsíc!!!
• Začala jsem spolupracovat s časopisem Svět Úspěšných. Po několika letech jsem se spojila s kamarádem Patrikem, jestli by se jim nehodil fotograf a už to bylo. Poznala jsem už díky němu spoustu úžasných lidí, kteří vědí, co chtějí a jdou si za tím. Je to motivace proč se nezastavovat a jít dál, když kolem sebe vidím, že to jde.
• Konečně jsem došla do Fotoškody a nechala jsem si vytisknout několik fotek z uplynulého roku, budou mi zdobit zeď, až se odhodlám je vylepit. Snad to nepotrvá tak dlouho, jako odhodlání dojít je vytisknout...
• Každé pondělí večer sledujeme celá rodina Svět pod hlavou. První díl jsem si pustila snad jen proto, že většina seriálu je natáčena v Ústí a strašně mě baví poznávat místa ve svém okolí. Ale začalo mě to i bavit, je to i zajímavý obraz doby, kterou jsme nemohli zažít, ale naši rodiče v ní museli vyrůstat.
• Díky tomu, jak Niki pořád opěvovala seriál Pustinu, začali jsme koukat i na ní. Zas ten sever. Tentokrát ale v mnohem drsnější verzi. Přesto je to všechno děsně uvěřitelné a záběry vytěžených uhelných pánví nahánějí husí kůži. Nejvíc obdivuji kameru, to jsou až neuvěřitelné záběry, které mě nepřestanou bavit.
• O Lelí´s cupcakes už jsem se rozepisovala v samostatném článku, doufám, že už jste také byli ochutnat? Protože to za to stojí!
• S tím jak jsem od prázdnin v Praze, nestíhám dost dobře všechny ústecké akce, které bych ráda navštívila. Emiliovo povídání o jejich cestě po Francii jsem ale stihla. Ráda jsem po dlouhé době viděla staré kamarády a poseděla v čajovně, jako dřív.
• Denča mě vytáhla na lekci swingu a takhle jsem se už dlouho nenasmála. Jen škoda, že už druhý den jsem si žádné kroky nepamatovala... ale bavilo nás to! Zkoušeli jste taky někdy něco, co nikdy dřív?
• Když nebudu počítat svůj ples před rokem, tak ten- mého gymplu- na kterém jsem v letos lednu byla, byl snad první v Ústí, kde jsem nefotila, ale jen se bavila. Byla to příjemná změna. Všechny vypalovačky z dob našich rodičů prostě dokonale rozhýbají každého! Úplně jsem zapomněla, že by mohly bolet nohy!
• Pořídila jsem si novou bundu. Většinu zimy trávím v kabátech, ale chtělo to změnu a Woox má přímo úžasnou nabídku. A krásný obchod na břehu Vltavy s úžasnou obsluhou :).
• Hned jsem ji musela vyzkoušet na horách. Konečně jsem se po dvou rocích dostala do sněhem zavátých Jizerek. A tam je jako v pohádce.
• Hned jsem ji musela vyzkoušet na horách. Konečně jsem se po dvou rocích dostala do sněhem zavátých Jizerek. A tam je jako v pohádce.
• No a také všechny zkoušky, které jsem v lednu zvládla, jsou pochopitelně radost. Plánovala jsem mít z krku touto dobou už všechno. Ale právě teď prokrastinuji nad sociologií a píšu tento článek, tak zkuste hádat, jak jsem dopadla, ale i tak... na první zkouškové to ujde!