Musím se s vámi podělit o pohádkové fotky z výletu nad Tanvaldem. Tak krásně, už dlouho nebylo. Nikdy jsem nepochybovala o své lásce k Praze, ale tentokrát, se mi poprvé nechtělo vracet. Nechtěla jsem koukat z okna na ulice, co leží v oparu únorového počasí a učit se. Chtěla jsem ještě pár dní zůstat obklopena sněhem a modrou oblohou. Omrzlé stromy, běžkařské trasy, nemálo pod nulou, rampouchy, teplý čaj a pořádné boty s ponožkami pod kolena!
Hory mě fascinují. Nemáme tu žádné velehory, ale jsou tu kopce, které mám půl hodiny od domu, nebo za kterými si mohu během chvíle dojet autem. Jsme milovník Alp a to hlavně těch v létě, kdy potkáte na svahu kravičky a jen tak můžete sedět v trávě. Ale naše Jizerky nám nabídnou v zimě kolikrát víc, než kdejaký ledovec. Přijdu si tam totiž jako doma. Jen tak se toulat a objevovat nová místa schovaná za zamrzlými smrky. Dívat se pod nohy na křupající led a nad hlavu, jak sněží z čistého nebe. Kouzlo, že ano?
