Zázraky

Takové dny, kdy neodložím vedle sebe na trávu jeden svetr, ale sundám si rovnou oba a nechám se vyhřívat sluníčkem. Dny, kdy je škoda sedět doma, protože venku se všechno probouzí a hraje všemi barvami. Chvíle, kdy si přejeme setrvat a vypnout. Povalit se do trávy a nechat se šimrat stébly za tričkem. Zout si boty a bosky zkoušet čerstvý trávník. Užívat si jen ten moment, ve kterém právě jsme. Kdy všechno je báječné, a ačkoliv nás neustále něco děsí, nemyslíme na to. Protože proč. Protože pár rozkvetlých stromů dělá zázraky. 

Foix, Francie

Malé městečko, ještě k tomu přímo pod kopci, to byl asi jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla strávit další den právě tam. Vidět zasněžené svahy, zmizet z města i od turistů (já sama jsem byla s batohem na zádech a foťákem na krku dokonalý exemplář...) a užívat si poslední den. Přesně to jsem ve Foix našla. Poloprázdné ulice, mola u řeky a snad jako bonus, ten krásný hrad na skále uprostřed města. 

Bylo to poprvé co jsem vyrazila někam opravdu sama a ten pocit je k nezaplacení. Plus Carcassonne o den dřív. Ne napořád, ale občas je to geniální. Rozhodovat se podle sebe a jednat pro sebe. Mlčet a procházet se. Asi to zní teď dost sobecky, ale kdo to nikdy nezkusil... Foix mohu doporučit všemi deseti! Pyreneje jsem určitě neviděla naposledy, je tam toho tolik, co láká! Třeba Andorra vzdálená jen pár desítek kilometrů, jezera ukrytá pod hřebeny, malé vesničky, které ožívají jen jednou v roce spolu s Tour de France. Prostě všechno působí tak kouzelně, že nejde strávit tam pár hodin a nechat si už jen zdát :). 

Carcassonne, Francie

Profláklá silueta hradu, známá z deskových her a turistických průvodců jižní Francií... Místo je to kouzelné. Do chvíle, než se před hradem z autobusů vysoukají turisti a jdou obléhat hradby. Je ale začátek dubna a tak hádám, že jsme tam relativně byli pořád "sami".  Kde jsem ale opravdu byla sama, byly vinice za hradem. Nepopsatelný pocit. Odtud mi Carcassone připadal mnohem úžasnější než z jeho hradeb nebo města, vynikla majestátnost a obrovská rozlehlost, kterou se pyšní. Tam, na prašných cestách a kopečcích, totiž nebyly žádné zamilované páry, nebo rodinky s kočárky, ani cedule se svítivými nápisy lákající turisty na suvenýry. Jen krásná, rozlehlá vinice (odmysleme si ty modré igelitové pytlíky) s dokonalým výhledem. Na hrad, město i nedaleké hory. 

Toulouse, Francie

Prvně ve Francii. Vynechala jsem Eiffelovku a doletěla až na jih. Tam, odkud je to k oceánu i moři stejně daleko, kde k Pyrenejím dojedete během chvíle vlakem. Tam, kde najdete lidi snad z každého koutu světa a fialky na každém rohu. Domy mi připomínaly naše výlety s našima do Itálie, když jsem byla malá, ale s francouzskou elegancí. S něčím speciálním. Město z růžových cihel. Toulouse. 

Jeden Svět

Můj třetí Jeden Svět. 

Týden v Ústí - v Hraničáři, s filmy, kamarády a známými, pivem, čajem i zmrzlinou... u nás na severu. Budu se zas z loňského roku opakovat, jak jsem moc ráda, že jsem toho byla součástí, protože fakt jsem.

Fotky v tomto případě snad poví více, než já sama.
Byli jste na některém z letošních filmů?