Druhý den jsme se probudily do slunečného dne, až mi to teď na fotkách připadá jako strašný kýč. A kde jsme vlastně bydlely? Nedaleko Devons Road s Airbnb, Už bych ani do hotelů či penzionů nechtěla. Neříkám, že hotové snídaně a bufetové večeře jsou špatné, miluji je!, ale jsem ráda, když se ostatním turistům vyhneme, jak jen to jde. Je to ale i mnohem levnější, když chcete. Nabídka Airbnb je pestrá, přes krásné obrovské byty až k malým pokojíčkům s postelí a stolem, které také postačí. Můžete i poznat milé místní, jako my Luis a Eda.
Přirozeně jsem ale v Londýně chtěla vidět i ony hlavní turistické taháky, byla jsem tam prvně a byl by hřích o ně přijít. Nedovedu si Londýn představit o letních prázdninách, turisty jsme potkávaly, ale žádné davy. Častěji jsme potkávaly školní výlety místních dětí v jejich roztomilých školních uniformách.
I Underground a Doubledeckers jsme se snažily využívat co nejméně, ráda se jen tak toulám ulicemi a kam dojdeme, tam dojdeme. Z toho byla Martina chvílemi nervozní a pátrala naši polohu na navigaci... nebudu lhát, nejednou se to hodilo. Třeba když jsme se ve čtyři hodiny ráno snažily na jít zastávku autobusu v trošku pochybnější čtvrti... :D.
Cestu na stanici Mile End jsme se zkrátily přes místní starý hřbitov, aniž bychom to plánovaly. Záplava narcisů a krokusů...
Jedna z nejkrásnějších ulic, které jsem kdy viděla. Regent Street.
Na pár hodin jsme se s Martinou rozdělily, abychom si každá prošla co jsme chtěly a měly čas si fotit, co chceme a navzájem se nezdržovaly. Mé kroky mířily do St. James Park a Buckingham Palace.
Posedávaly jsme na břehu Thames, obědvaly a obdivovaly London Eye na protějším břehu i Westminster Palace vedle sebe.
