Věděly jsme, že druhý den, budeme muset vstát až přehnaně brzy. Poletíme domů, vysoko nad mraky. Věděly jsme, že za několik hodin, už budeme jezdit pražským metrem a bude se nám stýskat po výborném čaji, který jsme v Londýně pily.
Když jsme chodily po Hyde Park a sluníčko bylo nízko nad obzorem, byl to nezapomenutelný pohled. Navzájem jsme se fotily a užívaly si paprsků jara, v ráji uprostřed velkoměsta.
Poslední den jsme také navštívily Abbey Road Studios. Beatles šlo cítit na každém kroku a z reproduktorů hrála Yellow Submarine. Řidiči byli v těchto místech výjimečně trpěliví, každý se chtě po nejslavnějším přechodu projít. Byly to krásné okamžiky, s výjimečnou atmosférou. Jeden z chlapíků, kterého asi síla onoho místa uchvátila ještě o něco, si začal prozpěvovat "all you need is love"... a my, co jsme stáli kolem těch pár pruhů na silnici, jsme sami od sebe zabroukali to, co následuje - "tu tu tudutů". Všichni jsme tam byli ze stejného důvodu, a to nás spojovalo. Vysoko nad La Manche jsem si (jen o několik hodin později) pustila do sluchátek All My Loving a zpátky se mi chtělo ještě méně.
