Všechno začalo hned po maturitě, kdy jsme se začali poohlížet po společném bydlení v mé milované Praze. Netušila jsem že území nabídek nemovitostí je víc než cokoliv jiného bitevní pole. To je ten krok do dospělosti. Šok.
Nejdříve byl někdo byl o půl dne rychlejší ale v pátek to už byla jen čtvrt hodina... sotva jsme došli ke dveřím, přiběhla paní majitelka, že zrovna teď ho pronajala. To už naštve, ještě jsme se ani do žádného bytečku/místnůstky nestihli podívat. Lov pokračuje. Skočili jsme alespoň na oběd... a ještě v tramvaji hledali další inzeráty. V oblíbených záložkách se mi stránky plné nemovitostí automaticky posouvají na vyšší a vyšší pozice.
A tohle je příběh jak jsme hledali bydlení. Ve chvíli kdy tento článek popisuji a publikuji už máme konečně to naše. Maličké a útulné.
Sobotu jsme věnovali nakupování v příhraničí. S kamarády. Před dvěma měsíci jsme se dali do kupy parta ještě ze základy... bezmála jsme se tři roky neviděli... ale od té chvíle se vídáme minimálně jednou týdně. Neskutečně skvělý pocit znovunalézt skvělý lidi!
