Stočili jsme kulturu

Všechno začalo v září roku 2014. Kluci založili studentské divadlo a premiéru měla hra Dámský krejčí. Popravdě, když jsem den před premiérou šla fotit zkoušku, neoplývala jsem bůhví jakým očekáváním. Znáte to, studenti něco spatlají a uvidí se co z toho bude. Rychle mě to přešlo. Hra byla naprosto dokonalá a co víc, spolužáci, od kterých bych nic podobného nečekala perlili! A sál tleskal ve stoje.

Celý školní rok následovalo plno repríz a nikdy nebyl sál poloprázdný. O rok později představili soubor šesti forbín- Hovory V+W. Dva lidé, kterým patří jeviště a dvě hodiny založeny na dokonalých dialozích. A bylo to dokonalé.

Doteď upřímně nechápu jak se stalo, že se divadlo více méně skládá z mých (již bývalých) spolužáků. Zázrak, sejít se v takové partě. Hráli se reprízy a vždy jsem slyšela jen samé kladné ohlasy. Na jaře jsme odmaturovali a nabízela se otázka co bude dál, když se rozutečeme (byla jsem pasována do role dvorní fotografky) do všech koutů republiky. Nakonec to nebude tak horké a doufám, že se v Praze i Ústí budeme dál scházet. Akce Stáčíme Kulturu byla (alespoň pro mě) mimo jiné i symbolickým zakončením neskutečných dvou let Studentského divadla na prknech.
Začíná na mě padat nostalgie, to není dobrý...

Tak to vzniklo. Víkend plný skvělých lidí, úžasného divadla a hudby a pro dobrou věc.

V pátek jsem ještě celá zpocená přiběhla na derniéru Dámského krejčího, bylo to zvláštní, že prý naposledy. Tajně doufám, že ne. Chtě nechtě vás to stejně dojme, když ty lidi znáte nevím jak dlouho a předvádí něco tak skvělého, že pak celý sál aplauduje a já to říkám pořád dokola, ale jsem ráda, že toho mohu být součástí. 

Sobota byla zasvěcena Benefičnímu večeru. Operní pěvci z národního divadla tomu dávali grády. Upřímně? Bála jsem se toho. Celý den jsem fotila svatbu, byla jsem unavená a představa že jdu večer na operu (na které jsem nikdy před tím nebyla...)... A ono vááááu. Nestačila jsem se divit a to z čeho jsem nakonec byla zklamána byl počet diváků. Fakt boží večer, nádherný program, ale asi není Ústí pro podobné věci připravené. Večer byl završen společným vystoupením dětí z Dětského domova na Střekově společně se zpěváky. We Are The World se ozývalo celým Hraničářem.

Poslední nedělní večer už se táhl v hrozně moc přátelské atmosféře. Už třetí den vídám ty samé lidi a baví mě to. Kluci hrají Hovory a je to pořád sranda, ani nevím po kolikáté jsem to viděla. Jenže ono je to pokaždé jiné. A čím dál skvělejší. 

Snad tento článek nebude celý vm superlativech... 

Po představení si všichni pochutnali na rautu a bylo dobře. Opravdu doufám, že nezanevřeme na Ústí a bude snad i pokračování.