čtvrtek 9. června 2016

A co bude teď?


Stane se, že ani nestačíte mrknout a už vám ty super dlouhé prázdniny ubíhají před očima. Nejdřív si dlouho stěžujete, že není co na práci a najedou nevíte co dřív. 

Ve chvíli kdy jsem odmaturovala jsem nevěděla co dál. Neměla jsem jistou žádnou školu, nic. Po čase přišel jeden veselý dopis a za další čas ten smutnější. Do té chvíle jsem se měla pořád co učit. Pak ale najednou nic, zhola nic a mohla bych prospávat celé dny a nic by se nestalo. Takový pocit mi přijde ještě horší než ta chvíle před maturitou, kdy cítíte, že vám v hlavě pranic nezůstalo.

Měla jsem pocit, že ve chvíli kdy vyjdu z těch strachy nahánějících dveří, všechno ze mě spadne a já budu nejšťastnější pod Sluncem. Ono ta skutečnost- mnozí mohou namítat- byla ale docela obyčejná. Asi jsem čekala víc/něco jiného. Ke všemu jsem během maturit měla dvoje přijímačky. Věděla jsem že střední nějak doklepu, že se nedostanu na školy kam jsem chtěla byl o dost větší strašák, potom sedíte v obří místnosti plný lidí (překvapivě, tak to už chodí), které neznáte a píšete věci o kterých jste do té chvíle ani nutně nemuseli slyšet.

Tudíž, když jsem přišla do známé školy, mezi známé spolužáky/kamarády a profesory, byl to mnohem lepší pocit než v předchozích dnech. Člověk si pak dovede vážit i takových věcí.

Konečně jsem se dostala k momentu kdy jsem zjistila, že  teď nemusím nic. Jen odpočívat, číst, fotit...


Budou to tři týdny a nemám pořád pocit že bych dovedla tolik času zužitkovat a abych si to nemusela v příštích dnech/měsících/letech vyčítat. Takže.
     
      Chci víc psát, baví mě to a postupně překonávám i pocit strachu, že to po mě bude někdo číst. 
     
       Focení věnovat více času. Pokud máte zájem o focení, tohle je ta pravá chvíle kdy se mi ozvat! 
      
      Číst, abych od října mohla mít v knihovničce vše přečtené. Od Vánoc se mi doma nahromadilo pár knížek... a já na to do teď neměla čas. Jedna je dárek k Vánocům, jiná poklad z antikvariátů...
      
      Plánování prázdnin, konečně s pocitem, že nemusím čekat, co by kdyby. 
     
      Pokukování po bydlení, a  nekonečné představy toho jak chci, aby naše pidi garsonka vypadala. 
     
     Ukuchtit konečně nějaké dobroty podle Elly, kterou jsem od přítele dostala k Valentýnu
     
      Projevovat nějaké známky pohybu, co se sportu týče. 
     
      A snad i vymyslet nový název pro blog...?