Brzy ráno sednout na vlak a v poledne už se schovávat před bouřkou kdesi nad Ramzovou na sjezdovce. Sama se procházet těmi krásnými lesy a neřešit. Ostatní, sebe, nic... snad jen, kam se schovat před těmi čím dál většími kapkami deště... haha. Jen s malým foťákem přes rameno, batohem na zádech a představou o tom, kam chci navečer dorazit. Ty dva červencové dny, které jsem tam strávila, byly opravdovou ochutnávkou toho, co všechno mohou nabídnout. Není potřeba kýčovitých panoramat a nebe s bílými obláčky, aby si vás získaly. Těším se na příště.
