Přijde mi dokonalé otevřít dveře domu, vydat se do lesa a přes kopečky se dostat až na druhý konec Ústí (jsou to přesně ty lesy, které se linou po pravé straně fotky). Pak krásně z výšky pozorovat to město na severu, se skálou přímo uprostřed. S kopci všude kolem a točitou řekou. S velkou spoustou paneláků, komínů, ale i vyhlídek a míst, kam stojí za to vykročit. Poslední týdny se motám kolem dokola a objevuji nová místa a znovu se kochám těmi známými. Už dávno to není místo, které se topí v mlze smogu a problémů. Aspoň pro mě ne, a sakra dlouho mi trvalo na to přijít.
