Je to jednodušší, než to vypadá. Nafotíte devět fotek během jednoho dne, 63 během celého týdne a nahrajete je na webu Week of Life. A nebo je schovávejte v šuplíku, to je na vás, jestli s nimi chcete vyrukovat do světa nebo ne. Proč?
Je až přespříliš jednoduché plácat dnem po dni. Plácat se mezi prací, školou, domovem... nevím co ještě. Ale nasadit si cíle, mít sny a přání, kterých chcete dosáhnout, to je výzva. Problém je v tom, že většina z nás sází na pohodlnost a klid, před dobrodružstvím, odhodláním a často dlouhou cestou, zmařenými plány nebo zklamáním. Nejsnazší je ale začít u toho, co je nám nejbližší, potom žádná cesta nebude tak dlouhá, začneme u sebe.
Co to má společného s focením? Díky Week of Life se každou neděli večer ohlédnu za uplynulým týdnem a když chci, podívám se i dál. Najednou mám před sebou kousky mého života, toho který žiji a o kterém chci, aby byl perfektní (aby tomu dokonalému byl co nejblíž). Aby byl podle mých snů, protože co už jiného bychom měli chtít? Někdy vidím dny strávené nad učením, jindy spontánní rozhodnutí a nebo čínskou polívku z pytlíku k večeři. Je to zrcadlo, jak jsem se který týden měla, jak jsem ho dokázala využít, nebo potopit. Najednou vidím sebe, zcela hmatatelně a přímo. Žádná tichá utěšování ve vlastních myšlenkách, že to přece není tak špatné. Nic před sebou neschováte. Realita vlastních dnů vás dožene.
Je tak důležité směřovat k něčemu, někam se ubírat, nabrat směr a jít. Já si už dlouuuho říkala, jak moc bych jednou chtěla vidět Londýn. Na co jsem čekala, to nevím. Už mám letenky a v březnu letíme. Protože to byl sen a já si ho splním. Protože jsem si to moc přála a něco pro to udělala. Vykročit ze svého pohodlí, udělat krok ze svých myšlenek do skutečnosti. Protože v takových chvílích pocítíme, že žijeme. Existencialisté za opravdový pocit bytí považovali třeba bolest, zkrátka momenty, kdy se bezprostředně vystavíme svému životu. Kdy si uvědomíme, že žijeme a žít chceme. Často stačí ale jen udělat něco, čím sami sebe překvapíte.
Ať jsou to fotky, nebo deník, který si před spaním píšete... je to jedno. Hlavní je vystavit se sami sobě jako subjektu na kterém vám záleží. Možná nad věcmi moc přemýšlím, hrabu se ve všem, co mi jen proletí hlavou a chvíle, kdy bych na nic neměla myslet, trávím s hlavou v oblacích nebo i starostech. Nic se neděje pro nic za nic. Snít a žít.
Poslechněte si krásné album Nicka Cave, já se do něj naprosto zamilovala ♥