středa 12. října 2016

Radosti ze září

snídaně 
Začala jsem se rozmazlovat a dělat si ty nejlepší snídaně pod sluncem. Takhle po ránu jsem jednoznačně na sladké. Ovesné vločky nebo krupice a na další varianty se teprve chystám. S banánem, švestkami, fíky, granátovým jablkem. A konečně jsem objevila dobrotu jménem datlový sirup! Už ho nedám z ruky. Snídaně je základ dne a já si každé ráno vychutnávala, že nemusím spěchat do školy. S říjnem sice začala škola, ale naštěstí mám jen jeden den brzkého vstávání! Tak dobrou chuť. 


Ústecký 1/2 Maraton 
Neoplývám zrovna sportovním talentem. Nevím po kom my s bráchou jsme... Ale vždycky jsem měla ráda atmosféru kolem volejbalových zápasů, olympiád, atletiky, byť od televizní obrazovky- to je jedno. U nás v Ústí se už po páté běžel Mattoni Half Marathon a byla jsem po páté u toho. Rodičové dobrovolničili a tak jsem se poté, co jsem dofotila svatbu, šla za nimi podívat. Ta atmosféra za to vždycky stojí. Můžete mít ke sportu sebevíc daleko, ale pokud jste byť jen sebemíň citlivější povahy jako já (nebo moje mamka) tak vás to dostane. Oni prostě běží a běží a ještě se na vás usmějí, za to jak jim tleskáte a fandíte. Neuvěřitelně moc odhodlaných lidí pohromadě :). A když běží po mostě, otřásá se.



mušličky
Od moře jsem si kromě svetrů přivezla i mušličky, tradiční suvenýr. Pořád pro ně ale hledám místo, už to bude měsíc a neustále je akorát přendavám z jednoho parapetu na druhý a pak na poličku... Chce to čestné místo, kde budou spolu s kaštánky dělat parádu, tak snad brzy...


Budapešťské mosty
Básnila jsem o nich už asi všude, kde jsem mohla. Dokonce i můj učitel angličtiny si o nich asi právě teď čte v mém domácím úkolu. Ale komu nepřijdou úžasné?


cuketovo-hraškové placičky od maminky! 
To bylo krásné překvapení, přijet domů a mít nachystaný takový skvělý oběd. Asi před měsícem jsme byli s mamkou na Zahradě Čech, kromě hrašky a kaktusů tam nic zázračného nebylo ( a já tam díkybohu pro nic jiného nejela). Do Prahy jsem zatím odvezla jen kaktusy a vaření se zatím zhostila mamka. A byly výborné, tak moc, že jsem je nestačila vyfotit...

Trend IT UP 
Když jsem zjistila jak super lak jsme si z Drážďan přivezla, štvalo mě, jak dlouho teď budu muset čekat na další výlet za hranice. A ono trádááá, už je máme i u nás. Nečekejte prosím odborný rozbor funkčnosti laku, nejsem žádný beauty expert, ale zas poznám, co na mě drží a co ne :D. Především, mají naprosto úžasný výběr barev, přesně podle mého gusta. Dlouho vydrží a rychle schnou... a to je asi to, co od laku chci, a tak jsem z nich fakt nadšená. K tomu všemu mají více než lidské ceny a to těší zas mou peněženku. A nejsou ani testované na zvířatech, stejně jako všechny produkty DMkovských značek.


bez diáře ani ránu! 
Už třetí rok místo pátrání po dokonalém diáři si je raději dělám sama. Nezabere to málo času, ale výsledek za to stojí. Letos jsem zvolila o něco větší formát a vlastně jenom proto, že v Suterénu neměli mou A6 velikost, a mě se na něj nechtělo čekat. Vzala jsem větší s pocitem, že když jdu přece na vejšku, určitě do něj budu mít co psát. Mám. Tahám ho všude s sebou, asi jako každý svůj diář. A už jste slyšeli o Kaš-mi daš? Roztomilé papírnictví ve Vršovicích s krásnými věcmi pro všechny milovníky tužek, bločků, propisek... jako jsem já!



nejteplejší šála a boty jako bačkůrky
Hledala jsem svetr na náš trip do Budapešti. Po nekonečném obcházení Arkád na Pankráci jsem (už vlastně na odchodu) našla v Háemku krásnou obří šálu, bez podobných se od podzimu do jara neobejdu. Nakonec jsem jela ve svém cestovním obřím svetru z Berlína a s novou šálou vybranou přímo pro výlet do Budapešti. A jak po ránu bodla. A taky v autobusu, místo deky (a polštářek jsem s sebou taky měla)
Nakonec, bot není nikdy dost. Rozhodně ne tak krásných , pohodlných, ke všemu se hodících. Děkuju mami a tati :). 




zútulňujeme 
Dost krkolomné slovíčko... Často nosím k nám domů nejrůznější maličkosti. Prostě proto, že se mi líbí a taky, že mám ráda kolem sebe útulno. Jednou je to papírová krabička na pracovní stůl, potom kancelářské sponky z Tigeru, nebo naposledy sklenice na svíčku. Nemůžu si pomoct. A myslím, že až konečně zprovozníme topení (!) bude to tu fakt jako doma! Mám proto tak ráda dny, kdy můžu jen odpočívat zachumlaná v dece a dělat věci do školy, na blog, nebo přebírat fotky a užívat si našeho bydlení :).