Konec září je jako stvořen pro výlety, není vedro, ale ani zima, prostě jen příjemně, a s trochou štěstí neprší. Přesně tak jsme to měli my. Poslední dny jsem v jednom kole a ani nevím čím to je. Už měla i přeplněnější diář, často se mi ale stavá, že se přistihnu jak skoro popobíhám a v jednom kuse jsem myšlenkami pryč. Chci víc odpočívat a ne od rána do večera pospíchat. Za chvíli se tomu stejně budu muset naučit, bude plno věcí do školy, a kde se učí lépe než v posteli? Nechtěla jsem tedy jezdit za Prahu, jen jít na vzduch a užít si prvních žluto-oranžových lístků na stromech. Nakonec jsme došli na Děvín a skoro jsme si koukali do oken.
Miluju podzim. Ano, je mi věčně zima, nezahřeju se, ale můžu dělat parádu v milovaných teplých svetřících a až po bradu se zachumlat do šátků a šál. Fotky níže tomu nejsou docela příkladem, ale to je jen tím, že byl teprve konec září. Všechno najednou není jenom zelené, ale stromy se dostávají do nádherný barev a všechno voní jako po dešti. Také je brzy tma a tak můžu bez výčitek sedět doma s čajem a knížkou/ učením.
Děvín je nádherné místo. Všimla jsme si holého kopce nad řeknou jednou, když jsem jela na Anděl přes Barrandovský most a pátrala jsem, co za pěkně vypadající místo to je. Šli jsme od metra Jinonice a pořád za nosem. Nejdříve podél polí, lesem, nakonec po stráních s krásnými výhledy. Líbí se mi ty neotřelé a pro mě nové pohledy na naše nové město. Utečete od shonu v metru a obchodních centrech, připadáte si daleko, ale domů za teplým čajem je to jen tramvají. Jak vy trávíte poslední dny prázdnin/ první dny podzimu?
Zprvu jsme váhali ještě nad Prokopským údolím, ale to až příště. Až se budeme brodit spadaným listím...
