První vysokoškolský měsíc

Zlámaná, vystreslá, zmatená, neorganizovaná, ale nadšená! Kdo by nebyl, cíle byli jiné, nebo spíš- namířené jinam, k jedné fakultě na břehu Vltavy. Místo toho si spokojeně lebedím na kopečku v Jinonicích a už bych neměnila. Když jsem si vyzvedávala učebnice, celou půlhodinovou cestu domů jsem zděšeně koukala do papírové tašky, kde se krčila Ekonomie se Sociologií a já měla co dělat abych je unesla. On je to ale pěkný pocit, mít je vystavené na stole, pořád na mě koukají a křičí ať je otvírám častěji. Troufám si tvrdit, že jsem zvyklá číst, ale dvě (více jak) osmi set stránkové knížky za tři měsíce, to jako vážně jsou celé jen pro mě !?

Mamacoffee

Pěkná, útulná kavárna v Karlíně, kam mě nalákala Denisa, která tam minulý týden koncertovala. Mama Coffee mě zcela učarovala. Jednoduchý, svěží, světlý prostor, přesně podle mého gusta. Dala jsem si jasmínový zelený čas a Ruda kakao a moc jsme mlaskali. Večerem zněli známé písničky, ale i Deny autorské věci. Prostě to bylo dokonalé. 

Co víc mohu říci? Snad jen, přijďte se někdy do Mama Coffee podívat a sami budete určitě spokojeni, pokud jste tam tedy ještě nebyli, já zatím všechny pražské kavárny teprve objevuji :). A podpořte Denču na její facebookové stránce, kde můžete sledovat další koncerty a vystoupení. 

Krásný zbytek týdne! 

Jak svítil Signal Festival

Vzali jsme to letos hopem. Jen co jsme na Náměstí republiky vystoupili z tramvaje, chytla jsem náladu, že bych sebou nejraději padla do postele a nic neřešila, nikam se netrmácela... Klasická podzimní nálada, taky to znáte, že jo?. Ač podzim miluji sebevíc, ve chvíli kdy prší a i v zimním kabátu je mi zima, nemám z toho radost. Nakonec jsem se za blikání světel trochu probrala a vyrazili jsme objevovat další a další instalace. 

Radosti ze září

snídaně 

Začala jsem se rozmazlovat a dělat si ty nejlepší snídaně pod sluncem. Takhle po ránu jsem jednoznačně na sladké. Ovesné vločky nebo krupice a na další varianty se teprve chystám. S banánem, švestkami, fíky, granátovým jablkem. A konečně jsem objevila dobrotu jménem datlový sirup! Už ho nedám z ruky. Snídaně je základ dne a já si každé ráno vychutnávala, že nemusím spěchat do školy. S říjnem sice začala škola, ale naštěstí mám jen jeden den brzkého vstávání! Tak dobrou chuť. 

Nad Vltavou na Děvíně

Konec září je jako stvořen pro výlety, není vedro, ale ani zima, prostě jen příjemně, a s trochou štěstí neprší. Přesně tak jsme to měli my. Poslední dny jsem v jednom kole a ani nevím čím to je. Už měla i přeplněnější diář, často se mi ale stavá, že se přistihnu jak skoro popobíhám a v jednom kuse jsem myšlenkami pryč. Chci víc odpočívat a ne od rána do večera pospíchat. Za chvíli se tomu stejně budu muset naučit, bude plno věcí do školy, a kde se učí lépe než v posteli? Nechtěla jsem tedy jezdit za Prahu, jen jít na vzduch a užít si prvních žluto-oranžových lístků na stromech. Nakonec jsme došli na Děvín a skoro jsme si koukali do oken. 

Knížky, počkejte!

Také se vám stává, že se jednoho dne podíváte na svůj noční stolek a ona tam neleží jedna knížka, ale dvě, tři...? Mě totiž rovnou pět. Chci se o ně s vámi podělit, s mými nakousnutými kousky. Škála je široká a sama nevím kde začít, kde pokračovat. Třeba vás budu inspirovat k zajímavému čtení. A budu doufat, že nejsem jediná, kdo má problém si s knížkami najít chvilku pro dva. .

Už jen tím, že píšu tento článek, mám chuť se do všech knížek pustit, hned teď... tak to nebudu zdržovat...