Přijeli jsme i odjeli za tmy. Byl to nejvíc geniální nápad, jak jsme mohli do Budapešti vyjet, za co nejnižší cenu. Všechno to začalo jedním dlouhým večerem v čajovně, když jsme vymýšleli co příští víkend. Druhý den jsme koupili jízdenky a za šest dní se jelo.
Vezmu vás s sebou celým našÍm dlouhým dnem!
Okouzlilo mě, jak spolu dovedou krásně souznít budovy historické i moderní, to všude neumí! Ani žádné davy turistů, jen shon, který panuje snad ve všech velkých městech. Mohla bych tu básnit ještě opravdu dlouho, ale posuneme se dááál.
Z autobusu jsme po šesté hodině ranní vyskočili u zastávky metra Nepligét. Aby náš výlet úspěšně začal, celý rozespalí a vymrzlí jsme se vydali opačným směrem od centra, tak jsme obešli pár bloků navíc...
Čekala jsem toho asi víc, ale budova je to krásná, to se musí nechat. Central Market Hall. Nepřeberné množství zeleniny, masa a ryb. Jediná chyba byla, že jsme tam přišli dost brzo, mají otevřeno už od šesti hodin, ale stánkaři přicházejí postupně. Spodní patro plné jídla, již otevřené bylo, ale druhé, se suvenýry ne úplně. Sbíhaly se mi sliny na nádherné klasy kukuřic, které vycházely ohromně levně, ale představa, že je budu celý den tahat byla silnější než chuť.
Nakonec jsem si v malém stánku dala kousek štrúdlu jako druhou snídani. A byl výborný.
Došli jsme k prvnímu z krásných mostů, který zdobí břehy Budy a Peště. Liberty Bridge. Všechny mosty jsou si svými konstrukcemi velmi vzdálené, ale potichu spolu souzní a utváří jedinečný pohled na Dunaj.
Museum Boulevard, ulice plná antikvariátů. Ještě si tak něco počíst, tam musí být pokladů!
Když jsem smutnýma očima přejížděla od jedné výlohy antiku ke druhé, padlo mi do oka krásné bistro - Vega City. Na oběd bylo brzy, na snídani pozdě, čas pro smoothie. Moc mě mrzí, že už jsme se tam pak nedostali, nejen že měli lákavě vypadající jídelní lístky, ale i interiér. K nakousnutí.
Před desátou desátou hodinou jsme prošli liduprázdnou Váci utca, sedli jsme si u sochy Miláhy Vörösmarty a čekali až otevřou obchody. A přesně tu, na náměstíčku v obchodních zónách jsem si zamilovala všechny domy kolem. Procházela jsem mezi věšáky s oblečením v nádherném, několikapatrovém domě s bílými stěnami, zdobením... tak luxusní vzhled, že bych ani v nejmenším neřekla, že jsem v háemku. Interiéry dělají fakt moc.
Našla jsem, a Google doporučil, Hummus bar nedaleko baziliky v October 6. utca. Kája s Vojtou netrpělivě venku přešlapovali a já plná rozpaků neměla tušení co chci. Nakonec jsem servírce dost náhodně něco nadiktovala a jak jsem byla nakonec překvapená. Prosím, nelekněte se, bylo to výborné. Jen balení bylo k obědu na lavičce nepraktické, ale ta chuť! Rolka byla z chlebu, něco jako pita... uvnitř hummus, kyselá okurka, zelí, mrkev, dýně, rajče... dávalo to dohromady něco, co jsem ještě nikdy neochutnala. Nenapadlo by mě do takových rolek cpát okurky, ale mňamka.
Poseděli jsme na lavičkách, prohlédli si fotky a já zas svačila. Výborný raw dortík.
Šli jsme se jen podívat do nejbližší uličky Bathory utca, jestli tam nebudou nějaké potraviny a narazili jsme na kavárničku Veggie. To, že jsem ten čokoládovo- mátový poklad stačila vyfotit až po ochutnání snad mluví za vše.
Chain Bridge. Další ze série "Budapešťské mosty do kterých jsem se zamilovala". Byl postaven britským architektem před více než sto padesáti lety a byl vůbec prvním mostem přes Dunaj. Myslím, že anglický šarm mu nechybí.
Pokusili jsme se vystoupat k Liberty Statue. Pokusili. Bylo pozdní odpoledne a sluníčko pálilo jak jen mu to ještě konec září dovolil. A taky jsme šli špatnou cestu, delší, klikatější, a kvůli mně... Našli jsme ale i tak pěknou vyhlídku, nebyla úplně na vrcholu, ale výhled na celé město byl také krásný. O důvod víc se do Budapešti ještě vrátit, neviděli jsme zdaleka všechno!
P.S. omluvte anglicko- maďarské názvy místy i památek. Někdy zní lépe jedno, pak není anglický ekvivalent a občas se to nedá maďarsky ani přečíst :).
