jedny z nejkrásnější hor co jsem kdy
viděla. západy sluníčka v Egejským moři. listopadové koupání se na jeho
kamenitém břehu. ale i mraky odpadků, ignorování zbytečnosti igelitek, nebo
dvojitého obalu na čemkoliv. (v tomhle už jsme v Čechách myslím značně
"pokrokoví").
nechávaly jsme všechno plynout, od ranní
(celodenní) kávy, až po večerní západy sluníčka. nechaly jsme se unášet řeckou
atmosférou - kdy neřeší nikdy a nic, protože proč.
okraj Evropy jako je Řecko vyvolává hodně
otázek, aspoň ve mně. ale taky vás nechá jen tak, jen tak pobýt. bez pocitu, že
se něco musí, že by se mělo. těžko se mi skládají myšlenky, ale to myslím
nakonec vůbec nevadí...
z Athén, přes Korinth, do Nafplia.
// a pak ta nová...
