Jeseníky

Brzy ráno sednout na vlak a v poledne už se schovávat před bouřkou kdesi nad Ramzovou na sjezdovce. Sama se procházet těmi krásnými lesy a neřešit. Ostatní, sebe, nic... snad jen, kam se schovat před těmi čím dál většími kapkami deště... haha. Jen s malým foťákem přes rameno, batohem na zádech a představou o tom, kam chci navečer dorazit. Ty dva červencové dny, které jsem tam strávila, byly opravdovou ochutnávkou toho, co všechno mohou nabídnout. Není potřeba kýčovitých panoramat a nebe s bílými obláčky, aby si vás získaly. Těším se na příště.

Michaela & Petr

Je to už pár týdnů zpět, co jsem strávila krásný víkend na jižní Moravě. Dostala jsem možnost fotit svatbu svým bývalým spolužákům a ještě k tomu objevit nový kraj, kde jsem nikdy dřív nebyla. Ten půl den ve vlaku za to rozhodně stál. Krásné okolí Hodonína, výborné víno a milí lidé všude kolem. A tak se jednu (počasím spíš podzim připomínající) červnovou sobotu Miša s Petrem vzali. Svatební focení je vždy velká paráda, tím víc, když oba roky znáte... 

Pokud také plánujete svatební den a stále pátráte po svém fotografovi, budu velmi ráda, když se mi ozvete. Volné termíny pro letošní rok stále jsou ❤. 

U nás nad Labem

Přijde mi dokonalé otevřít dveře domu, vydat se do lesa a přes kopečky se dostat až na druhý konec Ústí (jsou to přesně ty lesy, které se linou po pravé straně fotky). Pak krásně z výšky pozorovat to město na severu, se skálou přímo uprostřed. S kopci všude kolem a točitou řekou. S velkou spoustou paneláků, komínů, ale i vyhlídek a míst, kam stojí za to vykročit. Poslední týdny se motám kolem dokola a objevuji nová místa a znovu se kochám těmi známými. Už dávno to není místo, které se topí v mlze smogu a problémů. Aspoň pro mě ne, a sakra dlouho mi trvalo na to přijít. 

Po hřebenu Šumavy

Vydali jsme se až k německým hranicím pro tento krásný výhled.  Na Velký Ostrý nad šumavská jezera. Kopce, ze kterých se tají dech. A takových míst není nikdy dost. 

Les je ♡

Skutečná srdeční záležitost. Chata v západních Čechách, kam každé léto, co si jen pamatuji, jezdíme odpočívat. Karlovarský kraj není na první pohled tím nejspanilejším místem, ale když po lesní cestě dojedeme až na kraj lesa, zuji si boty a s knížkou se natáhnu pod borovice, nenapadá mě klidnější místo. Tam se nemusí nic. Jen číst, procházet se po lese, brouzdat se dnem vypuštěné přehrady a sbírat borůvky. 

Tak zase za rok!

KVIFF 2017

Ve Varech jsem byla už x krát, ale atmosférou, která ve městě panovala při filmovém festivalu, mě poprvé opravdu nadchly. Viděla jsem ve dvou dnech šest filmů. Od dokonalého životopisného snímku o Davidu Lynchovi, přes indonéských 120minut lásky mezi nevidomými, až po prapodivný, nekonečný film o indickém venkově (zřejmě to nebylo jen o venkově, ale dá se to jen stěží popsat)... Líbilo se mi, že jsem si z filmových Varů odnesla přesně to, co jsem si přála. Viděla jsem filmy, které jsem vidět chtěla a (většinou) nezklamaly, kochala jsem se krásnými prostory Puppu i úžasnou atmosférou velkého sálu v Thermalu, v parku na trávníku jsme večeřeli meloun a víno, prošli se po kolonádě a potkali pár známých. Navzdory předsudkům jsem si zkusila, že Karlovy Vary na začátku prázdnin nejsou jen o červeném koberci, šampaňském na každém kroku a davech lidí. 

Budou totiž přesně takové, jaké dovolíte, aby byly...