Přesně po třinácti měsících jsem se vydala znovu do Berlína. S Eliškou a jen na den. A také s nadějí, že když nám minule tři dny propršely, tentokrát bychom se dešti mohly vyhnout. Kdepak. A jaká to byla paráda obědvat na upršeném Alexanderplatz!
Zvláštní město, které bylo před více jak půl stoletím zrůdným režimem přepůleno. Město, ve kterém vedle sebe, co by kamenem dohodil, existovaly dva paralelní světy. Berlín mě jen tak bavit nepřestane. I když jsme chodili štěrkem, protože chodníky byly, co kus naší cesty, rozkopané, panorama jsou plna jeřábů, výhledy na kostely zastiňují moderní víceúčelové budovy... O to je zajímavější nalézat "klidné" místa se zahrádkářskými osadami, krásnými loukami u kanálu Sprévy, nebo tržiště se vším možným i nemožným... (kde jsme před desátou hodinou ranní byly skoro samy).
