Najednou, necelých čtyřiadvacet hodin od spontánního nákupu jízdenek, stojíme s Rudou na Bruselském Gare Du Nord.
Co jsme za 12 hodin našeho belgického výletu objevili? Jejich náměstí, je skoro celé kolem dokola pozlacené. Zatímco moderní budovy jsou jen okna, sklo. Okna okna okna, no viděli jste Evropský parlament? Všechno je to ale tak elegantně propojené, nebije to do očí, ale potichu souzní.
Moc zajímavé je metro! Každá stanice je uměleckým dílem. Jednou mozaika, jindy fotografie, potom kresby. Takový nápad se mi moc líbí, kéž by se Praha s Déčkem inspirovala. Nemohli jsme vynechat Atomium. Je tak obrovské, aspoň dvakrát větší než ho čekáte. Celý náš bleskový výlet a skutečnost, že jsme devět set kilometrů od Prahy, mi začalo docházet až ve chvíli, kdy jsme vyšli k Justitiepaleis zrovna, když zapadalo sluníčko. Výhled na celý Brusel byl ohromný, až na pár řadových domků, které stáli pod palácem a nebyl přes ně takový výhled, jaký by býval byl.
Některým městům jeden den stačí, jindy je to jen ochutnávka a hned vím, že se tam chci jednou vrátit a na delší dobu. Brusel bych ráda ještě jednou viděla, vlastně celou Belgii! V létě, až se budeme moci válet v parku a posedávat na lavičkách. Projít se po břehu řeky a obdivovat krásné mosty. Zkrátka vše, co jsme teď nezvládli, nebo listopadové počasí nedovolilo. Neodpustím si nezmínit to, z čeho mi chvílemi běhal mráz po zádech. Po celém metru, na každé stanici i spojovacích chodbách, bylo spoustu ozbrojených vojáků a nejen tam. Neměla jsem pocit bezpečí, že by mě někdo chránil. Spíš jen neustálé připomínání toho, že se mohu obávat. Takhle ale končit nechci. Brusel za to stojí, protože jestli se jednou má něco stát, my o tom stejně nerozhodneme. Sedět doma by ničemu nepomohlo. Objevovat Evropu je neskutečné! Tak, nalákala jsem vás aspoň trochu?
