Dostala jsem skvělou možnost být součástí Jednoho Světa, z té druhé strany- organizační. A to jako fotografka :). Strašně jsem si to užila, že to ani nejde popsat. Nezvládla jsem všechny filmy, což by byl asi nadlidský úkol, ale myslím, že jsem vybrala skvělé.
Hned první večer Mallory. To mi vyrazilo dech. Vůbec obdivuji režiséry dokumentů, jak dokáží s odstupem zaznamenat dokonalý příběh nikým nenapsán. A to je ono, neměla bych tu sílu sledovat člověka v takových situacích, před které ho život postaví, a nic neudělat. Popravdě přesně nevím, jak bych měla konat, když už na to narážím... ale často se příležitosti vyskytnou sami a o tom dobře vypovídá úterní snímek.
Součástí festivalu byla také výstava příběhů lidí, kteří přišli do České republiky. Vyprávěli nám o svém domově ze kterého třeba museli odejít, nebo o tom tady, který si tu vybudovali.
Debata po filmu Sonita. Repem ke svobodě.
A také něco malinko ze školních debat.
Po třech večerech jsem zvládla v Hraničáři úspěšně nastydnout. Kapesníčky, sprej do nosu, sakra obří šála a svetr se stali nutností... Hanka si taky poradila :) 
Návštěva z Teplic a povídání o Islámu.
Fotek se mi nakupilo...
Tak pokud se vám tento krátký sestřih z první půlky týdne líbil, můžete se těšit na další pokračování :).