Vuhůůůů
Betonový děs až do nebe. Aneb centrum Berlína, kterým jsme procházeli třetí den.
Prapodivné kombinace zbytků historie a novodobé pýchy. Zvláštní je, že Berlín jako takový, funguje teprve nějakých pětadvacet let... a přijde mi, že se snaží všechno dohnat. Ale nevím, jestli takové věci jdou přebít spousty dalších staveb :).
Aaaa naše Dunkin Donats!
Naše cesta do Postupimi. Nejlepší rozhodnutí jaké jsme mohli udělat!
Nejdříve jsme byla z Postdam trochu v rozpacích... Prapodivná architektura minulého století se prolíná v centru města s budovami ze století, které jsme já nezažila. A nemusí to být vždy na škodu, ale občas se to nepovede. Ale potom! Ty parky! áááách, více níže.
Kouzelné zahrady Sanssouci. Taková malá Francie pár kilometrů od Berlína. A to nebylo jen těmi názvy... ale tak nějak ten styl (a to jsem Francií nepolíbená) a všechno kolem.
A zas se začínala stahovat mračna...
Poslední náš berlínský den. Tempelhof feld. Moc moc supr, a konečně jsem překonala lenost a vytáhla jsem širokáč :).
Museli jsme znovu do centra, jelikož když jsme tam byli hned druhý den, tak šíleně pršelo a jak jsem byla naprdnutá, že je ošklivo, a že z celého města mám tak velký kulový... tak se mi ani nechtělo fotit... Tak jsme zavítali na Unter den Linden. Velká škoda byla, že celý střed ulice byl rozkopaný, takže nevynikla v celé své kráse. A potom, celým centrem se táhne modré a růžové potrubí, stejně jako metro- nad zemí.
Nejvíc berlínské fotky na závěr :)
Moje uplně první Starbucks, jelikož byla fakt zima- zainvestovala jsem do tepla (zelený čajík, jak jinak), plus jsme se zamilovali do tohoto modrého Heidelbeere donatu, tak jsme si před odjezdem dali ještě jeden...
