Už jsem začínala mít výčitky, jak to tu celé zanedbávám. Pak ale jeden den ejhle, ono se to tváří, že má být hezky :). Vyrazili jsme s taťkou do Českého Švýcarska... kamsi, kde jsem si po pár set metrech připadala jako závodník v překážkovém běhu, ehm chůzi. Na cestách pokácené stromy, větve, nekonečně moc větví a stromů. Ano. Chvíli i krápalo a překvapivě, když jsme se blížili ke konci procházky, začalo i sluníčko prosvítat skrz mraky. Do chvíle než padla mlha, z čistajasna.
//365//
Ráda bych se pokusila o něco, co jsem zkoušela už dvakrát.
Před skoro pěti lety, když jsem dostala první zrcadlovku, jsem narazila u Kristý (mimochodem její blog musíte vidět! tu je ) na projekt 365. Co den to fotka.
Nepodařilo se mi ale nikdy nashromáždit všech 365 obrázků tak nějak pohromadě, za rok. Delší dobu mě to zas láká a dlouho jsem váhala, letošní rok ale bude, řekla bych, dost zajímavý- maturita, příjímačky... a tom co bude dál raději polemizovat nebudu, protože to spíše ukáže čas. I kdyby to každý druhý den měla být snídaně, tričko co mám na sobě, nebo knížka kterou čtu. Chtěla bych... upřímně nevím jak tuto větu dokončit, ale snad je to trochu výzva, trochu více se zamyslet nad věcmi, které celý den kolem sebe míjím a které mě obklopují. Sama se nechám překvapit. A vy, pokud budete mít zájem, budete moci fotky sledovat na samostatné stránce tady na blogu.
