Kde začít... asi tím, že po té, co jsme dopsali ve škole poslední písemky jsem se rozhodla, už prožít opravdu klidný zbytek prosince, ne jen stále někde poletovat. Ono to ale jednoduše nejde, když nevydržím chvíli sedět doma.
A Vánoce jsou o klidu a míru, že.
Nejraději odpočívám ve vlacích... asi je to zvláštní, ale od malička mám vlaky ráda a tak mi nevadí jezdit trasu Ústí- Praha a Ústí- Varnsdorf sem tam, ke všemu s myšlenkami, že na mne čeká má polovička :). Takže tak stále trochu na cestách.
Tradiční Prahu v prosinci jsme ale zvládli až dva dny před Štědrým dnem, pro ten pocit navození Vánoc (když i mě, které je pořád zima, je venku "tak akorát"). Po pár chvílích kocháním se světýlek na Staromáku, jsme ale usoudili, že je to jedna velká šílenost (v podobě cizinců a všelijakých selfie tyček) a uchýlili jsme se do knihkupectví, kam nás nohy po každé tak sami od sebe zavedou a jsme oba v sedmém nebi.
Jako třída máme již takovou tradici, každý rok chodíme do školky, pro lehce hendikepované děti "dělat jim Vánoce". Celá akce je posvěcena naším skvělým gymnáziem a my tedy "konáme dobro". Takový nenásilný způsob. Ale děti jsme si oblíbili už první rok, volba na další ročníky předvánočního dobra byla jasná, jakkoliv pochybně akce "Jatečka koná dobro" ze začátku vypadala.
Pro letošní rok jsme zvolili klasiku, která upatlaný děti neomrzí :). Zdobení cukrovíčka, výroba přírodních ozdob na stromeček (z jiných stromečků), malování a nakonec- abychom se s dětmi rozloučili (za rok už budeme všichni bůh ví kde- ano na jaře maturujeme) pozvali jsme paní ze Zoo, která popovídala o králíčkovi, se kterým přišla. Ten byl nejnadšenější ze všech, Kubíček.
Pro navození ještě více a více Vánoc- koncert v kostele.
Něco málo z našich Vánoc.
Ve zkratce, náš stromeček je spíše stromečkové miminko. Ale fakt roztomilé.
A nakonec, pokud jsme doscrollovali až sem...
Dole na fotce rozdávám #trpytivaradost .
To pro mě byl opravdový začátek Vánoc. Snad bude dělat radost malým princeznám a parádnicím po celé republice.
Krásné svátky!.