Byla půlka léta a já měla měsíc do státnic. Už čtvrt roku bylo těžké, nebo i nemožné někam vycestovat. Proto když jsme si jedno odpoledne udělali výlet do Dráždaň usoudila jsem, že chci dál, že chci na chvíli ven. A tak jsme se zabalili a za pár dní vyjeli směr Berlín, s plánem pokračovat dál na sever až v Baltu. Nemyslela jsem si někdy dřív, že pocit mohu přes hranice pro mě bude tak silný, jako letos byl, po tom dlouhým covid jaře.
Berlín je srdcovka, už od maturity jsem se tam vždycky každý rok vydala, na den dva a věděla jsem, že letos to chci stejně. Nakonec jsme v Berlíně procourali a na kole projezdili tři dny. Všemožný piva ochutnávali, jídla vychutnávali a v neposlední řadě taky všechny alcohol free drinky, který každý berlínký kiosek nabízí, škoda že v Čechách je to furt jakási fancy záležitost jen vybraných podniků a kvalitní limču si v Bille za cenu piva v lahvi prostě nekoupíme...
Noční procházky Kreutzbergem.
A raní kafe tamtéž jsou top.
