Zaujalo mne, jak to lidé pokojně a bez většího zaujetí brali. Asi to v Ústí není nic extra. Denis zorganizoval náš Fleshmob a my vyrazili do centra Ústí v županu a pyžamech. A proč? Zítra začíná filmový festival Jeden svět. A my vás na něj zveme!
Pohoda s hrníčkem čaje a knížkou.. jako doma budeme od pondělí 21.3. v Hraničáři. Každý večer promítání filmů na téma "Hledání domova". K tomu plno doprovodných akcí během celého týdne.
Celý program naleznete zde a rozhodně dorazte, budu na vás čekat!
Můžete očekávat v průběhu týdne pár obrázků toho, jak festival probíhá a jak se nám líbí, jelikož se to Hraničáře asi na týden přestěhuji :D. Ne, bude to v pohodě a pevně věřím, že se i vyspím :).
Pro mě všechno kolem Jednoho světa začalo už před několika týdny, kdy jsme s Léňou putovali po Ústí a sháněli se po "místních cizincích", aby mohla vzniknout výstava "Co pro mě znamená domov".
Ze začátku jsem se bála reakcí lidí, protože pohledy nechápajících asiatů v jejich večerkách byly plné rozpaků pro obě strany. Stačilo ale jen narazit na otevřené lidi, kteří rozumí česky a byli ochotni se nám se svým příběhem svěřit.
Bylo to pro mě moc inspirující, ačkoliv to zní asi jako klišé. Ale když to všechno slyšíte, přijde vám, že vás ti lidí vytrhli z vašeho denního shonu a že není všechno jen o tom, jak se nám každý den může jevit.
Nechci tu rozsáhle filosofovat, ale v rámci přijímaček na vejšku, už v jiných knížkách pomalu neležím a tak vůbec... Každopádně co jsem tím chtěla říct. Má to co dělat s loňským tématem festivalu, docela náhodou. "Praskněte své bubliny". O tom vystoupit ze své komfortní zóny a okusit svět, který leží mimo ni, a jak si můžeme myslet i mimo nás. Jen nebuďme, ale existujme. Takže tak.
Třeba... paní z mongolské restaurace, lektorka angličtiny, pán od kebabu, nebo chirurg. Snad se vám pár našich fotek bude líbit a počtení vám zpříjemní večery v Hraníku.
Když fotograf chce být taky na fotkách! Letáčky v jedné, foťák v druhé ruce.
