Líbí se mi ty starší domy, které formují pohled na město. Líbí se mi, jak je vidět zapadající sluníčko, které dovede po obloze neskutečně kreslit. Všechno se zdá moc blízko a přitom dost daleko než abychom to chápali.
Najedou to netrvá dlouho a místa si začnete spojovat se vzpomínkami. Ráda taková místa fotografuji. V ten jedinečný mement je tam pro každého, alej stromů, kde nás míjí běžec i pán s ohařem, ale každý máme jedinečný zážitek a vzpomínku na tu chvíli, Možná ji zapomene, možná si ze své procházky bude pamatovat něco jiného, ale pro mně, to bude ta alej. Byli jsme po obědě, šli jsme domů a drželi jsme se za ruce, byli jsme tam společně.
