pondělí 30. března 2015
JEDEN KALENDÁŘ, KDE SE KAŽDÝ SMĚJE
Naprosto skvělá zkušenost. Byla jsem oslovena Domovem pro seniory, abych jim pomohla zrealizovat kalendář k jejich 20. výročí, stejně tak, jsem je sama kontaktovala asi před rokem, když jsem potřebovala fotografie do soutěže. A taková spolupráce je skvělá :)
Moc mě bavila práce s babičkami a dědečky. Rozhodli jsme se pro jednoduché představení činností, které v Domově probíhají. Nakonec z toho vzešel skutečně kalendář (i když maličko opožděný) na rok 2015, a to je děsně dobrý pocit!
neděle 29. března 2015
MÁME ALIBI
Byl čtvrtek večer a nepršelo, i po setmění bylo pořád krásně. Sešli jsme se v Alibi, v útulné kavárně, která překypovala návštěvníky očekávaného koncertu ještě dlouho před jeho samotným začátkem. Vystoupí studenti gymplu a všichni se máme na co těšit. A tak celý večer skutečně doprovázela skvělá atmosféra a pohoda, vystupující byli skvělí.
úterý 24. března 2015
pondělí 16. března 2015
JEŠTĚ KOUSEK NA SEVER
Jak snadno se dá zamilovat do tak úžasné krajiny... V koutku země schovaná a když jsem tam jela prvně, nic podobného jsem nečekala. V myšlenkách si zformujete představu a skutečnost ji pak několikrát předčí.
Líbí se mi ty starší domy, které formují pohled na město. Líbí se mi, jak je vidět zapadající sluníčko, které dovede po obloze neskutečně kreslit. Všechno se zdá moc blízko a přitom dost daleko než abychom to chápali.
Líbí se mi ty starší domy, které formují pohled na město. Líbí se mi, jak je vidět zapadající sluníčko, které dovede po obloze neskutečně kreslit. Všechno se zdá moc blízko a přitom dost daleko než abychom to chápali.
Najedou to netrvá dlouho a místa si začnete spojovat se vzpomínkami. Ráda taková místa fotografuji. V ten jedinečný mement je tam pro každého, alej stromů, kde nás míjí běžec i pán s ohařem, ale každý máme jedinečný zážitek a vzpomínku na tu chvíli, Možná ji zapomene, možná si ze své procházky bude pamatovat něco jiného, ale pro mně, to bude ta alej. Byli jsme po obědě, šli jsme domů a drželi jsme se za ruce, byli jsme tam společně.
neděle 15. března 2015
BUBLINY V MUMII
Zahájení filmového festivalu Jeden svět.
Bubliny, bubliny a bubliny a vás to jen nutí přemýšlet, kde jen všude jsme my uvnitř a snažíme se utéct před světem. A pak slyšíte příběhy členů The Plastic People of the Universe... a o režimu, ve kterém působily. Najednou mi přijde, že si dnes tvoříme sami plno bublin jen tak pro nic za nic a plno z nich za to přitom vůbec nestojí.
Tak přijďte praskat na Jeden svět !
Tak přijďte praskat na Jeden svět !
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)