Athény // 2019

přesně po roce zas. 

Athény.

a tak jsme my, co na filosofii chodíme, společně objevovali necelý týden všechno to, o čem se ve škole (ne)dozvídáme. nikdy jsem neviděla tolik váz jako ten týden a ani by mě předtím nenapadlo, že je všechny vidět chci (vidět doslova všechny ale snad nemůže být v lidských silách). přesně ta muzea, do kterých jsme loni nezavítaly (ať už se nám nechtělo platit vstupné, nebo jen nebýt zavřené uvnitř, když bylo venku krásně) mi teď vyrazila nejvíc dech. Muzeum Akropole, které svým půdorysem kopíruje Partheon, na který přes prosklené zdi se můžeme dívat, nebo to Archeologické, které jsme měli 5 minut od hotelu a šla jsem ho prozkoumávat hned nadvakrát. 

vylezli jsme na Lyccabetus aby nás mohl ohromit ten neskutečný výhled, snědli plno řeckých salátů i baklavy. vychutnávali si řecký víno ze sámošky, brouzdali uličkama s obchody a viděli všechny ty starý základy domů, brány, sloupy, chrámy... 

Řecko jsem si zamilovala, znova a znova, tak snad zas brzy... ♥

Liverpool a moře i hory.

Anglie měla vždycky pro mě takový šmrnc. 

To jsem si myslela poté, co jsem byla jenom v Londýně, nebo aniž bych ještě viděla jejich hory! 

Liverpool je monumentální a hory ve Walesu berou dech. 

Pět dní v ulicích, na pláži, v přístavu... po výstavách, obchodech a bistrech.

Potom dva dny v horách. Bylo to jak oáza klidu. Splašení turisté nikde, jenom sluníčko, horský jezírka a ovce. 

Jeden svět. 2019.

rok se s rokem sešel. 

19. ústecký ročník a můj už asi vlastně pátý! 

vybrala jsem pár obrázků, takových ilustračních, jemných, pomalých. protože to bylo přesně to, co jsem po těch uspěchaných a nevyspalých dnech potřebovala. každý rok je to jiný, ale úplně. před dvěma lety jsem se přesně touhle dobou rozhodovala jestli zůstávat dál v Praze, co si jak a dál počít. letos jsem si o týden dřív zadávala téma bakalářky a celý týden pobíhala mezi školou a Hraničářem. 

je pak těžké to nesrovnávat, ale pokaždé to má svý. 

každý rok miluju tu znělku a chodím ji do sálu poslouchat před skoro každým filmem, každý rok nechybí dlouhý večery s nostalgickým "jaký to bylo loni", každý rok mě spasí nekřesťanský množství kafí (kéž by nebyly rozpustný) a pokaždý to doklepeme až do pátku. 

konec hlášení. zase za rok. díky :). 

ticho.

"to ticho mě děsilo. nebylo to ticho ticha. bylo to mé vlastní ticho."                                   

Sylvia P. 

bylo 2018.

nový zjištění a rozšířený obzory. poznávání a hledání. 2018.

bylo to asi takový... 

zkoušky v Ústí, dopisováním seminárek, kreslení mapiček. prokládáno knížkami, těch o zkouškovém padne nejvíce. příprava na Jeden svět. začal nový semestr. vysedávání po večerech v Činoheráku. přihláška na Erasmus. courání po kopcích i pražských antikvariátech. vyšli jsme ven a nesouhlasili s děním tady. začal Jeden svět. hodně únavy, stejně spokojenosti. jarní posedávání se spolužáky na Růžku. přijetí na Erasmus. další objevování Krušných hor. první teplé dny. neplánovaný výlet do Toskánska. týden odpočívání a hledání sebe i italských uliček. Řím, Sienna, Trasimenské jezero. nespočet kávy. jeden horší Majáles. objevení jedné z nejkrásnější zemí. Slovinsko. chvilky na sněhu ve dvou tisících. první letošní máčení se v moři. konferencování v Bologni. hodně pizzy a vína. nejlepší snídaně a káva. zkouška ze středověku za 1 a radost i z těch ostatních. víkend v Krušných horách, víkend u Mělník, loučení se školou.