Nikdy si nemusím dlouho lámat hlavu s tím, kam vyrazit. Taťka vždycky ví. Dneska jsme procházeli pražské uličky. Pěkně z Pankráce až k Prašné bráně. Vzal mě i do krásné kubistické kavárny v domě U Černé matky boží. Taková krása se je tak nevidí, všude byla zrcadla a vše perfektně sladěné. Měla jsem výborný čaj a taťka kávu. Říkali jsme si, že už chybí jen Havelka :). Bylo to docela jako z Gatsbyho!
Zašli jsme i na Národní, dát svíčku za pana Havla. Je k neuvěření, že je tomu už pět let, co tu s námi není. Nikdy jsem neměla tu čest, se s ním setkat, ani jsem nezvonila klíčema, narodila jsem se o sedm let později, ale byl a pořád je jedním z těch, komu mohu vděčit za to, že dnes můžeme říkat co si myslíme a cestovat kam se nám zamane. Měli bychom na něj vzpomínat častěji a připomínat si to, hlavně poslední dobou... Asi budu pravdoláskař, ale nestydím se za to!
